Druhý zářijový víkend letošního roku proběhnul v pražské Meet Factory v pořadí již 3. ročník festivalu zaměřeného převážně na old school formy smrtícího kovu. Původně jednodenní akce se už v minulém roce natáhla rovnou na 2 hrací dny a nejinak tomu bylo i letos. Festival si dokázal i díky své pečlivé dramaturgii kolem sebe vybudovat postupně sílící komunitu oddaných fanoušků a přilákat do smíchovského klubu i návštěvníky ze zahraničí. Právě atmosféra festivalu, způsob, jakým probíhá výběr kapel a jak hodnotí samotní pořadatelé letošní ročník byly prvotními impulzy, které nás popohnaly k tomu, abychom kontaktovali pořadatelský tým. Nakonec se naše dotazy stočily i na další témata, včetně těch zásadních ohledem budoucího směřování Tones of Decay. Našich otázek se ochotně chopila dvojice Mára a Milan z pořadatelského týmu...

Na úvod se prostě musím zeptat, zda-li jste letos zvládli zhlédnout více kapel než loni, kdy jste museli většinu času trávit prodejem merche a vůbec vám nezbýval čas sledovat dění na pódiu?

Mára: Ahoj kluci, když budu mluvit za sebe, tak letos jsem měl opačnej problém (smích). Na všech postech jsme měli dosazený lidi a já se kopal do prdele. Tak jsem chodil od merche do backstage a zpět. Když přijížděly kapely, což jsou z většiny moji kamarádi, tak jsem je chtěl aspoň přivítat a ukázat jim kde co je, ale to bych se zase pletl do práce Alešce a Honzovi, kteří měli tohle na starosti (smích). Tak jsem tam byl takovej bezprizorní a aspoň jsem natáčel vysoce nekvalitní live videa na Instagram. Ale je to určitě lepší než potit krev na merchi a učit se věci za pochodu. Jo a občas jsem "důležitě" koukal ze strany pódia na kapelu, ale tam jsem byl reálně taky k hovnu, protože jsme tam měli Vojtu Špičku a Klima jako stage techniky, takže kdyby se něco zesralo, tak bych se někomu montoval do práce. Nehledě na to, že sotva umím zapojit aparát do zásuvky.

Milan: Zdravim pánové, díky moc za zájem o náš festival! Oproti minulýmu ročníku, kdy jsem viděl asi jen SIEGE COLUMN a možná kousek RIPPIKOULU, to letos bylo o něco lepší a byl jsem za to moc rád. Když už nad přípravou festivalu člověk tráví tolik času a v neděli si uvědomí, že vlastně viděl všehovšudy jeden set ze 14 kapel, tak to trochu zamrzí. Tenhle rok jsme sehnali skvělý pomocníky, takže jsme zvládali korigovat víc věcí a tím pádem mít festival víc pod kontrolou.

Když si vzpomenu na legendární prodej merche minulej rok, kdy byl jeden člen crue už dost na hraně odchodu z festivalu, tak to s letoškem nejde srovnat! Do toho jsme dělali svoz kapelám z letiště, vozili je do klubu a zpět. Je fakt lepší si najmout lidi a být přímo na místě, než jezdit po Praze autem.

Letošní soupiska byla oproti loňsku možná ještě výrazněji obohacena o kapely mimo teritoria brutálního death metalu. V pátečním programu jsme registrovali například grindovou brusku anebo k old school thrash metalu tíhnoucí kapely. Splnilo toto zpestření z vašeho pohledu svůj účel?

Mára: No vidíš, nad tím že by oldschool goregrind do konceptu neměl zapadnout nás asi ani nenapadlo přemýšlet. Nebo aspoň mě ne (smích). Minulý rok byl na můj vkus až moc jedním směrem orientovaný. Letos mi to stylově hodně sedlo, ale je to do určitý míry dílem náhody. Například ABHORRATION byli přibraní do line-upu skrz SOVEREIGN. Měli spolu jet tour (které nakonec neklaplo). APPARITION jsou zase složení ze členů BLOODSOAKED NECROVOID, takže jsme je taky vzali na palubu. Člověk u takhle okrajové a drahé akce musí myslet ekonomicky (smích).

Ale žádná kapela co se mi nelíbí by na Tones nezahrála. MASTER je zase moje srdcovka, takže nějak se to letos sešlo a přibylo tam více těchto rychlejších kapel, často jen s jednim kytaristou. Což bylo do letošního ročníku celkem raritní. Každopádně kámoš mi třeba řekl, že byl na obou předchozích ročnících a letos to neplánoval, ale když jsme potvrdili tyhle rychlejší kapely, tak že to pro něj zase začalo dávat smysl. A já to chápu. Minulý rok jsem byl na Unearthed Morbidity v Dánsku a měl jsem podobný problém. Až na OATH OF CRUELTY byl line up složený z těžkotonážních death metalů - těch nejkvalitnějších co v současnosti existují. Ale po třech kapelách mě to chtě nechtě přestalo bavit. Bylo to až moc jednotvárný na to, aby program dokázal plně udržet mojí pozornost.

Milan: Chceme undergroundové a obskurní kapely. Jestli hrajou thrash/death/doom není podstatné. Musí to být špína!

Tak to coby milovník pestrosti i v rámci úzkých stylových mantinelů musím prostě souhlasit! S tímto také souvisí i další otázka. Během pátečního večera nás překvapilo jakému bouřlivému ohlasu se těšili veteráni z MASTER především z řad mladšího publika. Sami se netajíte velikou náklonností ke tvorbě této legendární bandy, což vlastně zmiňujete i v odpovědi na předchozí otázku. Čím si vysvětlujete tak vřelý ohlas na vystoupení kapely, která by vlastně dle všech „papírových“ předpokladů měla hrát pro minimálně o generaci starší publikum?

Mára: MASTER je pro mě hodně důležitá kapela, která mě formovala. Do line-upu jsem si jí protlačil, protože jsem asi jedinej fanoušek MASTER z naší crue. Mladou generaci není radno podceňovat, tihle mladí lidi mají přehled jako hovado a milujou 80s metal. Každý kdo miluje oldschool metal by měl být s MASTER řádně obeznámen! Když už nic jinýho, tak by je měl plně respektovat a na deathmetalovym festivalu by kapela, která ten žánr pomáhala definovat neměla nikoho urazit, ba naopak! Ale slyšel jsem na tohle konto spoustu řečí a je mi to úplně jedno. Za mě to byl krok správným směrem, i kdyby to mělo potěšit jen mě samotnýho!

Další důvod, proč jsme pozvali MASTER byl i ten, že mi pár lidí řeklo, abychom sáhli po nějaké legendě. Že by to mohlo přesvědčit starší ročníky k návštěvě. Myslím, že to fungovalo. Ačkoliv když jsem na Killtown Death Festu, tak mě tam ASPHYX nebo BENEDICTION taky zajímají zdaleka nejméně. Není to sranda sestavit line-up a sehnat dostatek návštěvníků, abys neprovařil kalhoty a navíc se nikdy nelze zavděčit všem. Ale to jsem tak nějak pochopil skrz svoje další věci jako je kapela atd.

Milan: Po MASTER jsme pokukovali už od začátku, letos jsem se rozhodli je prostě udělat, ať už to nemusíme pořád dokola řešit (smích). Je mi celkem jedno, co kdo říká, samozřejmě si člověk ostatní názory, stížnosti, nápady... poslechne, ale kdyby si měl brát vše vážně, tak se zblázníš. Je dobře, že se to děje. Kdyby lidem bylo vše ukradené, tak by věci asi těžko fungovaly. Co se týče "mlaďochů", tak je s nima fakt sranda. Jsou do muziky zapálený a už prodávání merche vedle Paula znamenalo, že jsme museli spoustu trik vyhodit, protože byly poslintaný (smích). Moc nerozumím tomu, proč by před MASTER měli stát jen starší ročníky, chystám se jim dělat koncert u nás na vesnici a tam to asi nebude vypadat jinak.

Jasně, zas tak doslovně jsme to nemysleli a vlastně nás zájem mladších generací o metal (nejen ten aktuálně moderní) také moc těší. Když si přihřeju polívčičku, tak ani nás určitě nebaví dělat webzin jen pro stejně staré metloše, jak jsme my sami (smích)! Zkusme ale dále rozvinout téma vystupujících kapel. Během trojice ročníků už se v soupisce objevilo několik výrazných skupin současného old school death metalu. Máte v tomto ohledu ještě kde brát, když pomineme větší a zákonitě i dražší kapely anebo není jiné cesty, než po vzoru velkých festivalů začít kapely protáčet s několikaletým intervalem?

Mára: Haha, to je dobrá otázka, protože přesně tohle říkám poslední rok. Ono těch kapel je pořád strašně moc a další nový vznikají. Pořád by se dalo sestavit pár dobrých ročníků jen z evropských kapel. Tenhle ročník byl právě jako první sestavený z evropských kapel. A spoustu z nich má na kontě jen debutovou desku. Takže pokud lidi naučíme chodit na Tones of Decay, tak by nám prostě měli věřit, že na festivalu budou kapely co je budou bavit.

Ale taky to není jen o kapelách, ono se v něčem jedná o takový rodinný setkání. Máme tu lidi co chodí od prvního ročníku a cestují sem z Anglie či Polska. Jsme festival o čtrnácti kapelách a nejsou v tom ambice nikam dále růst, protože takhle nám to časově vyhovuje. Teď jsem hodil na papír pár jmen a už si zase rvu vlasy, že je nedokážu vměstnat do jednoho ročníku. Nějaká kapela se občas asi objeví znovu, pokud vydá kurevskou desku, tak nebudeme mít na výběr. Taky máme rádi když přemluvíme studiový projekt nebo rozpadlou kapelu k reunionu. Jedna studiová kapela z Norska nám snad na dalším ročníku zahraje. No a jinak USA je plné kapel, co bychom rádi pozvali, ale to je trošku oříšek, protože pokud jim okolo festu neuděláme tour, tak nemáme ani na letenky (smích).

Milan: Určitě je kde brát. Já sem v tomhle asi  trochu jinde než kluci i díky distru který mám (Filth Junkies records - pozn.), prochází mi rukama spousta zajímavých kapel, který zatím moc známý nejsou. I na letošním ročníku se ukázalo, že nemusíš mít akci narvanou velkýma jménama. Např. SOVEREIGN letos vydali debut a jsou prostě v kurzu, pro spoustu lidí nejlepší kapela víkendu a to žádnej death/doom nehrajou. Tenhle směr výběru kapel je mi prostě sympatickej. Mám radši ty menší obskurní kapely, který lidi moc neznají. Proto se mi i koncept posledního ročníku tak líbil. Samozřejmě headlinera/velký jméno potřebuješ, to je základ.

Pojďme k praktickým organizačním záležitostem. Tones of Decay je stále ve fázi rozšiřování věrné divácké obce. Registrujete oproti loňskému ročníku nárůst návštěvníků a kolik jich letos bylo?

Mára: Festival roste. Pomalu, ale jistě! První ročník byl jednodenní, minulej rok jsme skončili v mínusu a letos jsme v lehkým plusu. Ale těžko říct, jestli je to line-upem nebo placenou kampaní na FB a IG (smích). Upřímně nevím, kolik jich letos bylo. Ale odhadem cca 300 - 320 platících. Nejvíc pozitivní reakce máme od kapel. Máme to fakt vychytaný a na ničem nešetříme, což je vlastně i jeden z důvodů, proč je ta akce tak nákladná. Ale každej rok nám kapely opravdu děkují, že taková péče a profesionalita je pro ně nevídaná. Je to pro nás dobrá vizitka a věřím, že i díky šuškandě se k nám do Prahy kouknou ještě hodně zajímavý jména, i když třeba nejsme festival co disponuje budgetem, abychom si mohli dovolit řekněme SADISTIC INTENT, aby přiletěli na otočku z USA. Pořád je to fest bez sponzorů a tvrdý jádro crue pracuje zadara.

Milan: Letos bylo asi nejvíc, ale díky tomu, že jsme jantarové nemáme pořádnej ticketing, a tak vlastně pořádně nevíme přesně, kolik lidí bylo. Lehce přes 300 to bylo určitě. Hlavně jsme přišli na to, že se fans vracejí a to je na tom to skvělý. Více jak polovina byla na každým ročníku, což je velká paráda. S některýma fans už se poznáme osobně, pozdravíme, koupíme si vzájemně pivo atd. Letos přijeli lidi z 26 různých států. To mi málem upadla druhá brada, když jsem to číslo viděl.

Na Rádiu Wave v pořadu Špína jste mluvili o hrozícím vyhoření ze sledování a poslechu kapel stylově náležících do dramaturgie festivalu. Podařilo se letošnímu ročníku oddálit tento proces vyhoření a co vás na něm nakonec nejvíc potěšilo?

Mára: Jo to je pravda. Já jsem už dlouhou dobu lehce otrávenej z toho trendu death/doomovejch kapel. I proto vypadal letošní ročník tak, jak vypadal. Na druhou stranu jsem v poslední době opět death metalu hodně propadl. Ale převládá hlavně rouhačský a rychlý death, který jsem měl tedy rád vždy. Ale teď v podstatě neposlouchám nic jinýho a mám z toho radost. Jednu ze svých nejoblíbenějších kapel vůbec chci dostat na další ročník, mají teď nějaký trable se zkušebnou, ale jinak by o to stáli, držte mi palce! Nejspíš jí ale moc lidí nezná, takže si zase budu dělat radost hlavně sám (smích).

Milan: Jelikož se v "centru dění" nepohybuju tak často, jako kluci v Praze, nejezdím na koncerty atd., tak si držím od vyhoření lehký odstup (smích). Jinak má odpověd je už vlastně v předchozí otázce.

Podobných žánrových akcí kvapem přibývá i po celé Evropě, vzpomeňme třebas Kill-Town death fest konající se v Londýně a Kodani. Máte i nadále stejnou motivaci budovat v této "konkurenci" vlastní osobitou značku, jako tomu bylo na začátku anebo už ve vás sílí pocit, že Tones of Decay v současné podobě řekl vše, co měl?

Mára: Máš naprostou pravdu. Jak jsem zmiňoval na rádiu Wave, když jsme začínali s Tones of Decay, tak tu byl Killtown Death Fest a Helsinki Death Fest. Od tý doby vznikly další festivaly, jako Oslo Death Fest, Rome Death Fest a ve Wolfsburgu taky jeden festival pěkně roste a letos si tam taky pozvali UNDERGANG, přitom jsou pár hodin jízdy od nás a měsíc po festivalu, což jsem nepochopil. Navíc Killtown se opět přesouvá do Kodaně a na začátek září. Takže vyhlídky nejsou dobré. V rozmezí srpen - prosinec by to byly čtyři festivaly se stejným konceptem. Nicméně s tím se hodláme vypořádat nejspíš změnou termínu Tones of Decay.

Milan: Ta hromada festivalů je šílená a abych řekl pravdu, tak jsme se do konce předprodeje klepali, jestli to vůbec zvládneme celé zaplatit.
Příští rok bude i kultovní Prague Death Mass, kterýmu konkurovat nemůžeme i když jsme žánrově trochu jinde.
Ale po posledním ročníku jsme pozitivní a víme, že fest bude určitě pokračovat. V jaký formě a kdy, to zatím nevíme ani my sami (smích).

Takže se vás vyhoření naštěstí zatím netýká! Předpokládám tedy, že se příští rok sejdeme na Tones Of Decay IV. Už máte v hledáčku nějaké kapely? (pokud ne, kdy zhruba začínáte line-up sestavovat?). Máte nějakou vysněnou kapelu, kterou byste chtěli na festival jednou dostat a pokud ano, která by to byla a proč?

Mára: Pokud to dopadne tak, jak si myslím, tak příští rok vynecháme a budeme pokračovat až v roce 2026 s jiným datem. Kapel mám hromadu, co bych strašně chtěl. Asi nebudu žádnou zmiňovat, je toho spoustu. Kapely, co nehrajou live a uctívám je, tak těch je spousta. Už jsem se dal do bookování kapel a už teď mám radost. Budeme mít legendu ze Švédska, kterou nikdo nezná a mám domluvenou jednu americkou kapelu, která okolo našeho festivalu postaví tour. Jména zatím ale prozrazovat nebudu.

Milan: Nad line-upem začínáme přemýšlet už teď, zjišťujeme podmínky, možnosti a hádáme se co jo a co ne. Taková klasika no. Zrovna poslouchám WINTER - Into Darkness, takže bych chtěl na Tones of Decay je.

Tak to držíme palce vzhledem k tomu, že WINTER už moc nekoncertují! A na závěr bychom se rádi vrátili k úplným začátkům a nejspíš i k dotazu, na který asi nebudete odpovídat poprvé. Jak jste přišli na myšlenku začít organizovat takto extrémní UG festival, co vás k tomu přivedlo? První ročník pro vás musel být krok do neznáma, pokud bys měl s odstupem času hodnotit úplné začátky Tones Of Decay, co se na první pokus nepovedlo a na jaké největší problémy jste naráželi? Co vás překvapilo a co naopak šlo snadněji, než jste čekali?

Mára: Tyjo já už nevím jak to začalo. Obecně mám rád pořádání festivalů, před tím jsme s částí Tones of Decay crue dělali festival Eternal Noise Misery, který byl stylově dost rozmáchlej, ale obecně byl spíš víc do punku. Už na tomhle festivalu nám UNDERGANG (poprvé v Praze ever) a stejný rok tam s nimi hráli REPUKED. Každopádně dohromady to moc nefungovalo, punkáče tyhle kapely moc nezajímaly a metaláky nezajímaly ty punkový.

Mě to začalo nějak srát a rozhodl jsem založit striktně žánrovej festival. Byli jsme s Vojtou (Tones of Decay / SNĚŤ) na Killtownu a mě to učarovalo. Takže jsme se rozhodli udělat pražskou verzi, nabrat tam kapely, co pojedou z Killtownu tour a zkusit to. První ročník byl jednodenní a byl to velkej úspěch. Měli jsme ty nejvyhajpovanější jména jako CEREBRAL ROT, MORTIFERUM či PHRENELITH. Něco jsme vzali z Killtownu, co jelo tour a něco si pozvali mimo jejich line-up, aby to prostě nebyla jen menší kopie stejného festivalu. Teď si upřímně nepamatuju, co se tam tehdá nepovedlo. Neměli jsme výstavu, ta byla až minulý rok a byla šitá horkou jehlou a byla jen v neděli. Moc lidí tam nebylo. Letos to byl velkej úspěch, výstava byla od pátku do neděle a pořád se tam střídali lidi.

Milan: Pamatuju si jen, že přišla zpráva od Máry, jestli s ním nechci dělat festival. První myšlenka byla využít nějaký nevšední prostor, to jsme s klukama celkem rychle zamítli. Myslím, že to bylo asi naše nejlepší rozhodnutí za celou dobu (smích). Delší dobu trvalo vymyslet název a to se nakonec povedlo taky skvěle, No a od té doby to jede.

První ročník nám pomohli zaštítit, co se týče prodeje vstupenek, Obscure. Hodně nám pomohli. Na místě je to akorát takový větší koncert s čímž máme všichni zkušeností dost. Ono jde primárně o prodej vstupenek, promo na internetu atd. To je to, co se pořád učíme. Dojet pro kapelu na letiště, přivést jí do klubu, pomoct jí s aparátem a po koncertě s ní dát pár piv, na tom neni moc složitýho (smích).

Jsme jen banda fanoušků, co dělá fesťák pro fanoušky. První ročník nám něco málo zbylo, druhý jsme dopláceli z vlastní kapsy a tento zatím vypadá dobře, ale radši nebudu předbíhat aby celej tenhle rozhovor vlastně měl smysl! (smích)

Dotazy kladl Dalas a na jejich tvorbě spolupracoval Reaper